DOMÁCÍ ÚKOLY
Vše, co o nich potřebujete vědět
Domácí úkoly nemohou být povinné. Tak si to prostě myslíme. Nevidíme jediný důvod, proč by učitelé měli mít moc nad volným časem dětí, případně i jejich rodičů. Učitelé jsou zaměstnanci organizace, která poskytuje veřejnou službu, a již z tohoto titulu jednoduše nedává smysl, proč by měli určovat, co budou děti a jejich rodiče odpoledne, večer, o víkendech a o prázdninách dělat. Lidí, kteří si to myslí stejně jako my, je více, jsou mezi nimi i právníci. Nicméně, pro jiné lidi to zase tak jednoznačné není, a proto je situace s domácími úkoly lehce nejasná.
Pokud chcete do problematiky domácích úkolů proniknout více, na téhle stránce najdete vše potřebné. Můžete si pročíst otevřenou výzvu Společně za dobrovolné domácí úkoly, ve které najdete pádné argumenty pro dobrovolné domácí úkoly. Pokud vás zajímá, proč byla otevřená výzva sepsána a poslána na ministerstvo a inspekci, pročtěte si motivy, které k tomu vedly. Jestli vás zajímá, jak se k výzvě postavilo ministerstvo a co z jeho vyjádření pro učitele a rodiče vyplývá, dozvíte se to v sekci Oblečené neoblečené DÚ. Tam také naleznete vzor komunikace se školou, která se ohání vyjádřením ministerského úředníka. Najdete zde také vzory komunikace s učiteli, kteří si prostě nedají říci a stále zadávají a vymáhají povinné domácí úkoly a rozdávají pětky nebo tresty za jejich nedonesení.
No, a kdybyste se chtěli inspirovat a přejít na optimističtější notu, projděte si autentické příklady smysluplného využívání dobrovolných domácích úkolů. Pokud máte podobnou zkušenost s tím, že to jde i jinak, napište nám, rádi ji pošleme do světa, protože čím více inspirace, tím lépe!
Nejen učitelé pak na těchto stránkách v sekci Pro učitele - Inspirace, tipy, nápady najdou text Jak na smysluplné domácí úkoly, který ukazuje, jak si poradit s domácími úkoly tak, aby byly pro děti užitečné.
DISKRIMINAČNÍ DOMÁCÍ ÚKOLY
Škola nemůže žákům v jejich domácím prostředí zajistit a zaručit rovné podmínky pro vypracování domácích úkolů. Podle § 2 školského zákona je vzdělávání ve školách mimo jiné založeno na zásadě "rovného přístupu [...] ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu [...] sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana." Při vzdělávání ve školách není možné zvýhodňovat, nebo naopak znevýhodňovat žáky na základě rozdílného sociálního, finančního a rodinného zázemí. Dítě, které kupříkladu nemá v domácím prostředí k dispozici dostatečné vybavení či podmínky k vypracování úkolu nebo mu jeho zákonný zástupce z jakýchkoliv důvodů neumí, nemůže nebo nechce s domácím úkolem pomoci, je silně znevýhodněno.
Vypracované domácí úkoly bývají také hodnoceny známkou a jsou následně zahrnovány do celkové klasifikace. Pokud je však vypracovaný domácí úkol klasifikován známkou, nemůže být prokazatelně doloženo, že je hodnocena úroveň znalostí a dovedností konkrétního žáka. Domácí úkol mohl být vypracován jinou osobou, případně za pomoci jiné osoby. Známka tak nemusí odrážet znalosti a dovednosti žáka, ale může hodnotit výkon jeho zákonného zástupce, prarodiče, sourozence apod. Celková klasifikace na vysvědčení pak neodpovídá žákovu reálnému osvojení učiva, a i přesto ovlivňuje průměr známek, který je brán v potaz například při přijímacím řízení na vyšší stupeň školy. Z těchto důvodů je hodnocení domácího úkolu známkou nejen v rozporu s legislativou (podle školského zákona a vyhlášky č. 48/2005 má učitel hodnotit výsledky vzdělávání žáka), ale je také značně diskriminační.
ÚKOLY JAKO MOCENSKÝ NÁSTROJ
Plnění domácích úkolů je často vymáháno pod hrozbou trestu, poznámky nebo výchovného opatření. Podíváme-li se na tento způsob vymáhání povinných domácích úkolů z pohledu mezilidské komunikace, jedná se o manipulační a nátlakové techniky. Tyto toxické způsoby komunikace do moderní školy nepatří, a to zejména z toho důvodu, že zákonnou povinností učitele podle § 22b školského zákona je vytvářet pro žáky pozitivní a bezpečné prostředí, a toho nátlakem a vyhrožováním opravdu není možné docílit. Naopak nátlak a vyhrožování vyvolává strach a úzkost, čímž se spouští reakce limbického systému zabraňující mozku v racionálním uvažování a efektivním učení.
Z pohledu motivace žáka k učení patří vynucování povinnosti zastrašováním do tzv. vnější motivace. Primárním cílem žáka pro donesení úkolu je vyhnout se trestu, nikoliv něco se naučit. Vynucování plnění povinných domácích úkolů tak ničí přirozenou chuť a radost z učení a tím i vnitřní motivaci. Přitom poznatky současné vědy jasně dokládají, že vnitřní motivace založená na svobodné volbě a dobrovolnosti má mnohem větší efekt na učení a činnosti člověka, než motivace vnější.
