Smysluplné domácí úkoly

Je jasné, že úkoly na doma mohou být užitečným nástrojem pro smysluplné učení. Zkusme jen v uvažování o domácích úkolech nahradit slovo "povinnost" slovem "dobrovolnost" a nechat děti (případně jejich rodiče), ať si vyberou, co právě jim dává smysl. 

Téma smysluplných domácích úkolů se pojí zejména s jejich dobrovolností, ale také individualizací a personalizací. Takové domácí úkoly mají přitom dvě souběžné roviny, a to rovinu učitele, který nabízí domácí úkoly jako příležitost k učení, a rovinu dítěte, které si úkol samo vybírá nebo dokonce spontánně vymýšlí.

V první řadě je důležité říci, že není v silách učitele být Děd Vševěd, který zná veškeré zájmy, potřeby a možnosti každého dítěte ve třídě, aby jim pak všem mohl přímo na míru ušít domácí úkoly. Je ale potřeba zaměřit se na to, kdo tyto potřeby, zájmy a možnosti každého dítěte nejlépe zná. Odpověď je jednoduchá - každý se zná nejlépe sám! A jaká je tedy role učitele? Dát každému dítěti bezpečný osobní prostor, příležitost k učení a možnost svobodné volby.

Rovina učitele

Jak to může v praxi vypadat? Vlastně stále stejně tak, jak jsme zvyklí. Můžeme například dětem poskytovat různé materiály, doporučovat různé tipy na domácí procvičování, upevňování nebo rozšiřování učiva a nabízet problémové, projektové či jiné kreativní úkoly. Je také přínosné podporovat děti v přemýšlení o jejich vlastním učení a umožnit jim, aby si samy úkoly na doma vybíraly nebo i navrhovaly podle svých potřeb a zájmů. Mohou si tak určit třeba téma, množství a úroveň obtížnosti, kterou jsou schopné zvládnout, a tím se pro ně úkol stává zvládnutelným a motivačním. V rámci těchto úkolů je však důležité respektovat svobodné rozhodnutí žáků, zda naši nabídku využijí.

V případě dobrovolných úkolů se dítě samo rozhoduje, zda mu úkol připadá smysluplný a užitečný. Z této dobrovolnosti pak logicky vyplývá, že některý úkol zaujme jednoho žáka, jiný třeba pět žáků, další možná všechny a jiný nikoho. Když si v tuto chvíli dokážeme udržet roli toho, kdo poskytuje příležitosti k učení a nechá na dětech, zda a jak jich využijí, podporujeme jejich přirozenou touhu objevovat, poznávat a učit se, a také zodpovědnost za vlastní učení. A to je jedním z hlavních cílů moderní školy.

Rovina dítěte

Druhou rovinu smysluplných úkolů chápu tak, že individualizovaný a personalizovaný "domácí úkol" vychází z přirozeného spontánního propojení mezi školním a domácím/volnočasovým prostředím dítěte. V tomto smyslu je sousloví "domácí úkoly" velmi omezující, protože se ve skutečnosti nejedná o žádné zadané úkoly, ale o nápady dítěte a jeho dobrovolné činnosti ve volném čase. Jde v podstatě o prolnutí toho, o čem se dítě učí ve škole a toho, co prožívá mimo školu. Doma se tím zabývá, přemýšlí o tom, věnuje se tomu, baví se s rodiči nebo kamarády a případně to sdílí ve škole. Vše pramení z přirozené radosti a chuti se něčím zabývat, tudíž z vnitřní motivace dítěte.

Například v autě při cestě na výlet: "Mami, dávej mi nějaké slovní úlohy nebo příklady." nebo na procházce v lese: "Jé, tady je mraveniště, o tom jsme se učili ve škole, pojď se na něj podívat." Toto prolnutí souvisí se zájmy dítěte a u každého může být různé a individuální. Někdy si dítě uvědomí už ve škole, že má doma něco, co souvisí s učivem. Někdy třeba zjistí až doma, například při rozhovoru s rodičem nebo prarodičem, že má něco, co souvisí s výukou ve škole. Samozřejmě není ale podmínkou, že to dítě bude sdílet i ve škole - je to jeho učení a klidně stačí, když si to zažije doma. Pokud necháme zodpovědnost za učení na dítěti, mnohem snáze si také samo uvědomí, že mu něco ve škole nejde a chce si to procvičit, aby mu to šlo lépe a cítilo se tak jistější.

Příklady individualizovaných a personalizovaných "domácích úkolů"

možné nabídky od učitele:

"Vidím, že rádi čtete. Jestli chcete, můžete si tady vzít (nebo si vyrobit svůj vlastní) čtenářský deníček a psát si do něho informace o knížkách, které jste přečetli." (český jazyk)

"Budeme si povídat o tom, jak funguje paměť. Kdo chce, vyberte nebo se naučte nějakou písničku, básničku, dialog nebo úryvek a můžete ho přednést ostatním. Kdo by chtěl, mám tady knihy, ze kterých si můžete vybrat." (český jazyk)

"Až půjdete s rodiči nakupovat, zjistěte, kolik stojí potraviny, které jste koupili." (prvouka)

"Zeptejte se rodičů, co si myslí o tradicích a zvycích." (prvouka)

"Jestli jste někdo byl v Krkonoších a máte nějaké fotografie, můžete je přinést nebo vytvořit prezentaci." (vlastivěda)

"Můžete požádat rodiče, aby vám vymysleli příklady na procvičení násobilky. Nebo si zkuste příklady vymyslet samy a pak poproste rodiče, aby vám je zkontrolovali." (matematika)

"Najděte písničky, které v sobě obsahují gramatiku, kterou se právě učíme." (angličtina)

"Můžete doma vyrobit kartičky se zbožím a jeho cenou v dolarech. Budeme je pak používat v hodině." (angličtina)

"Přineste anglický vtip, nalepíme je ve škole na chodbě." (angličtina)

příklady spontánních nápadů žáků z praxe:

"Mám novou knížku a chtěl bych ji ve třídě představit." (český jazyk)

"Chtěla bych spolužákům vyrobit doplňovačku (křížovku, osmisměrku, vybarvovačku,..) na procvičení vyjmenovaných slov." (český jazyk)

"Doma jsem si našel aplikaci na Internetu na procvičování shody podmětu s přísudkem." (český jazyk)

"Já si natrénuju rýsování kružnic a vyrobím mandaly k vybarvování." (geometrie)

"Já se jdu dneska podívat s taťkou ke včelám, přinesu kousek plástve." (přírodověda, prvouka)

"Já mám fotky z prázdnin z Chorvatska, přinesu je ukázat." (vlastivěda)

"Vyrábím knížku o dinosaurovi, můžu kousek dětem přečíst?" (angličtina)

"Můžeme si pustit mou oblíbenou písničku? Jsou tam dny v týdnu, které se teď učíme." (angličtina)

Chtějí po vás rodiče žáků, abyste zadávali povinné domácí úkoly?

Reagujte takto: 

Pokud po Vás rodič chce, abyste zadávali povinné domácí úkoly, není nic jednoduššího, než říci, že se to neslučuje s vaší profesní filozofií. Vysvětlete jim, že z pedagogického úhlu pohledu nepřispívají povinné domácí úkoly k autonomii a zodpovědnosti za vlastní učení, a proto že zadáváte pouze dobrovolné domácí úkoly těm, kteří chtějí. Můžete k tomu také dodat, že nemůžete zasahovat do jejich volného rodinného času, ale že pokud oni chtějí své dítě k něčemu nutit, mají na to plné právo. Sdělte jim, že Vy jste zaměstnanec veřejné služby a domníváte se, že nařizování povinných činností do volného času jejich dětí Vám jednoduše nepřísluší.