Důležité paragrafy

Na tomto místě najdete přímé citace z platné legislativy, které vymezují práva a povinnosti školy, učitelů, dětí a jejich zákonných zástupců, a k nim také krátké vysvětlující komentáře.

Zde jsou dva odstavce článku 2 Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, které jasně vymezují pravomoce státních institucí:

• Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. 
• Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Komentář: Vzdělávání ve školách je ze zákona veřejnou službou. Znamená to, že škola jako veřejná instituce nemůže při své činnosti uplatňovat princip soukromého práva obecně vyjádřeného formulkou "co není zákonem zakázáno, je dovoleno". Naopak, ve svém působení musí vycházet z toho, že může povinnosti ukládat pouze na základě opory v zákoně (více např. Valenta, J. 2015. Školské zákony a prováděcí předpisy s komentářem. Anag.). Tedy: Co není přímo uvedeno v zákoně, nemůže škola vyžadovat jako povinnost.

Zde je první část úvodního ustanovení (§ 1) školského zákona, které vymezuje jeho působnost:

• Tento zákon upravuje předškolní, základní, střední, vyšší odborné a některé jiné vzdělávání ve školách a školských zařízeních

Komentář: Z tohoto ustanovení vyplývá, že činnost škol je jasně místně a časově vymezena pouze na vzdělávání ve školách a školských zařízeních. Škola může ukládat povinnosti vztahující se pouze na vzdělávací činnosti ve školním prostředí v průběhu vyučování, nikoliv na činnosti ve volném čase žáků v jejich domácím či jiném prostředí. Tedy: Škola může udávat povinnosti pouze během vyučování a v rámci školních akcí. 

Zde je § 2 školského zákona, který uvádí zásady a cíle vzdělávání:

• Vzdělávání je založeno na zásadách: 

a) rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana,

b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce,

c) vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání,

d) bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí,

e) svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání,

f) zdokonalování procesu vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji a co nejširšího uplatňování účinných moderních pedagogických přístupů a metod,

g) hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělávacími programy,

h) možnosti každého vzdělávat se po dobu celého života při vědomí spoluodpovědnosti za své vzdělávání.

• Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména:

a) rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života,

b) získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání,

c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost,

d) pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti,

e) utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého,

f) poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku,

g) získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochraně zdraví.

• Vzdělávání poskytované podle tohoto zákona je veřejnou službou.

Komentář: Tyto zásady a cíle jsou základními stavebními kameny vzdělávání v českých školách a musí být tedy při výuce učiteli zohledňovány.

Tady je § 22 školského zákona, který vymezuje povinnosti žáků, studentů a zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků:

• Žáci a studenti jsou povinni:

  a) řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat,

  b) dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni,

  c) plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem. 

• Zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků jsou povinni:

  a) zajistit, aby dítě a žák docházel řádně do školy nebo školského zařízení,

  b) na vyzvání ředitele školy nebo školského zařízení se osobně zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání dítěte nebo žáka,

  c) informovat školu a školské zařízení o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích dítěte nebo žáka nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání,

  d) dokládat důvody nepřítomnosti dítěte a žáka ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem,

  e) oznamovat škole a školskému zařízení údaje podle § 28 odst. 2 a 3 a další údaje, které jsou podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost dítěte a žáka, a změny v těchto údajích.

Komentář: V tomto ustanovení jsou jednoznačně vymezeny povinnosti žáků i jejich zákonných zástupců, žádné jiné povinnosti jim škola udávat nemůže, i kdyby je měla nakrásně napsané ve svém školním řádě. 

V § 22b školského zákona jsou jasně vymezeny také povinnosti pedagogických pracovníků:

• Pedagogický pracovník je povinen:

a) vykonávat pedagogickou činnost v souladu se zásadami a cíli vzdělávání,

b) chránit a respektovat práva dítěte, žáka nebo studenta,

c) chránit bezpečí a zdraví dítěte, žáka a studenta a předcházet všem formám rizikového chování ve školách a školských zařízeních,

d) svým přístupem k výchově a vzdělávání vytvářet pozitivní a bezpečné klima ve školním prostředí a podporovat jeho rozvoj,

e) zachovávat mlčenlivost a chránit před zneužitím osobní údaje, informace o zdravotním stavu dětí, žáků a studentů a výsledky poradenské pomoci školského poradenského zařízení a školního poradenského pracoviště, s nimiž přišel do styku,

f) poskytovat dítěti, žáku, studentovi nebo zákonnému zástupci nezletilého dítěte nebo žáka informace spojené s výchovou a vzděláváním.

Komentář: V tomto ustanovení jsou jednoznačně vymezeny povinnosti pedagogických pracovníků. Je z nich zřejmé například to, že učitel má povinnost vytvářet pozitivní a bezpečné klima pro všechny žáky, ve své práci má postupovat v souladu s cíli a zásadami vzdělávání, které jsou definovány také přímo ve školském zákoně v § 2, a má povinnost zachovávat mlčenlivost a nesdělovat třetím osobám například informace o zdravotním stavu žáků.

Zde je § 21 školského zákona, který vymezuje práva žáků, studentů a zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků:

• Žáci a studenti mají právo:

a) na vzdělávání a školské služby podle tohoto zákona,

b) na informace o průběhu a výsledcích svého vzdělávání,

c) volit a být voleni do školské rady, jsou-li zletilí,

d) zakládat v rámci školy samosprávné orgány žáků a studentů, volit a být do nich voleni, pracovat v nich a jejich prostřednictvím se obracet na ředitele školy nebo školskou radu s tím, že ředitel školy nebo školská rada jsou povinni se stanovisky a vyjádřeními těchto samosprávných orgánů zabývat a své stanovisko k nim odůvodnit,

e) vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání, přičemž jejich vyjádřením musí být věnována pozornost odpovídající jejich věku a stupni vývoje,

f) na informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání podle tohoto zákona.

• Práva uvedená v odstavci 1 s výjimkou písmen a) a d) mají také zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků.

(3) Na informace podle odstavce 1 písm. b) mají v případě zletilých žáků a studentů právo také jejich rodiče, popřípadě osoby, které vůči zletilým žákům a studentům plní vyživovací povinnost.

Komentář: Z těchto ustanovení například vyplývá, že jak žáci, tak zákonní zástupci mají právo dostávat informace o průběhu a výsledcích vzdělávání. Týká se to dokonce i zákonných zástupců již zletilých studentů, ačkoliv by si člověk mohl myslet, že dospělý student by mohl mít právo nechat si tyto informace jen pro sebe.  

V § 22a) školského zákona jsou definována práva pedagogických pracovníků:

• Pedagogičtí pracovníci mají při výkonu své pedagogické činnosti právo:

a) na zajištění podmínek potřebných pro výkon jejich pedagogické činnosti, zejména na ochranu před fyzickým násilím nebo psychickým nátlakem ze strany dětí, žáků, studentů nebo zákonných zástupců dětí a žáků a dalších osob, které jsou v přímém kontaktu s pedagogickým pracovníkem ve škole,

b) aby nebylo do jejich přímé pedagogické činnosti zasahováno v rozporu s právními předpisy,

c) na využívání metod, forem a prostředků dle vlastního uvážení v souladu se zásadami a cíli vzdělávání při přímé vyučovací, výchovné, speciálněpedagogické a pedagogicko-psychologické činnosti,

d) volit a být voleni do školské rady,

e) na objektivní hodnocení své pedagogické činnosti.

Komentář: Z těchto ustanovení například vyplývá, že učitelé mají ve svém vzdělávacím působení tzv. "metodologickou svobodu", takže nejsou například svázáni pouze jednou metodou, ale mohou si vybírat, co zrovna jim přijde pro výuku funkční. Důležité je ovšem dodat, že tato metodologická svoboda musí být v souladu se zásadami a cíli vzdělávání, které jsou definovány také přímo ve školském zákoně v § 2. Znamená to například, že učitel si nemůže vybrat postup, který je v rozporu se zásadami demokracie, neposkytuje rovné příležitosti všem žákům, nezohledňuje vzdělávací potřeby žáka nebo pošlapává jeho důstojnost.  

§ 27 školského zákona pojednává o poskytování učebnic a učebních textů žákům na školách: 

• Učebnice, učební texty, školní potřeby

(1) Ministerstvo uděluje a odnímá učebnicím a učebním textům pro základní a střední vzdělávání schvalovací doložku na základě posouzení, zda jsou v souladu s cíli vzdělávání stanovenými tímto zákonem, rámcovými vzdělávacími programy a právními předpisy. Seznam učebnic a učebních textů, kterým byla udělena schvalovací doložka, zveřejňuje ministerstvo ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "Věstník") a způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(2) Školy mohou při výuce kromě učebnic a učebních textů uvedených v seznamu podle odstavce 1 používat i další učebnice a učební texty, pokud nejsou v rozporu s cíli vzdělávání stanovenými tímto zákonem, rámcovými vzdělávacími programy nebo právními předpisy a pokud svou strukturou a obsahem vyhovují pedagogickým a didaktickým zásadám vzdělávání. O použití učebnic a učebních textů podle věty první rozhoduje ředitel školy, který zodpovídá za splnění uvedených podmínek.

(3) Žákům základních škol a dětem zařazeným do přípravných tříd (§ 47) jsou BEZPLATNĚ poskytovány učebnice a učební texty uvedené v seznamu podle odstavce 1. Žáci prvního ročníku základního vzdělávání a děti zařazené do přípravných tříd tyto učebnice a učební texty nevracejí, žáci ostatních ročníků základního vzdělávání jsou povinni učebnice a učební texty vrátit nejpozději do konce příslušného školního roku.

(4) Žákům středních škol, kteří plní povinnou školní docházku, a žákům uvedeným v § 16 odst. 9 větě první, kteří se vzdělávají ve středních školách, jsou bezplatně poskytovány učebnice a učební texty uvedené v seznamu podle odstavce 1. Tyto učebnice a učební texty jsou žáci povinni vrátit nejpozději do konce příslušného školního roku.

Komentář: Z odstavců 1 a 4 plyne, že ministerstvo školství vytváří seznamy učebnic a pracovních sešitů (s doložkou MŠMT), které musí být žákům plnícím povinnou školní docházku poskytovány zdarma. Je dobré si tyto seznamy projít - třeba zjistíte, že v dobré víře platíte něco, co nemusíte:-) 

Zde je citace z § 88 občanského zákoníku, který říká, že při nahrávání osob:

• svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob 

Komentář: Z tohoto ustanovení vyplývá, že je možné pořizovat zvukové i obrazové nahrávky, pokud jsou pořizovány za účelem získání důkazu o protiprávním jednání, tedy pro ochranu vlastních práv nebo práv ostatních, a to i bez souhlasu nahrávané osoby. Není ani nutné nahrávanou osobu na pořizování nahrávky upozorňovat. Nahrávku nebo její přepis je pak možné použít jako důkaz při podání stížnosti, není však možné její veřejné šíření.