JAK NA

Formativní přístup

FORMATIVNÍ PŘÍSTUP

V posledních několika letech (tedy spíš desetiletích) se v souvislosti s kvalitním hodnocením ve školách objevuje termín formativní hodnocení. Nebudeme možná daleko od pravdy, když řekneme, že už o něm někdy slyšel každý učitel, ale že mnoho učitelů vlastně vůbec neví, co si pod tímto slovním spojením představit. Zároveň jsme však přesvědčení, že většina učitelů prvky formativního hodnocení běžně využívá, jen o tom vlastně neví.

Na této stránce se dozvíte, co vlastně formativní hodnocení obnáší. Nejprve však potřebujeme vyjasnit jednu důležitou věc, a to, že slovní spojení formativní hodnocení je, podle našeho názoru, nutné nahradit spojením formativní přístup nebo formativní pojetí výuky. Samotné hodnocení je totiž pouze jen jednou z jeho součástí. Formativní přístup je mnohem komplexnější a patří do něj průběžná práce s cílem a kritérii pro jeho splnění, spolupráce se spolužáky (vrstevnické učení), sebehodnocení a kvalitní zpětná vazba od učitele založená zejména na společném dialogu se žákem. Takto pojatá výuka je prospěšná pro učení a osobnostní rozvoj dítěte, vede k zodpovědnosti za vlastní učení a podporuje vnitřní motivaci.

Formativní přístup je cesta. Její neodmyslitelnou základní esencí je bezpečné prostředí, kde chyba není problémem - tedy něčím, čeho je třeba se vyvarovat. Ve formativním přístupu, stejně jako při přirozeném učení, je chyba vnímána jako běžná součást procesu a jako příležitost k rozvoji a dalšímu učení.

Cíl a kritéria
Kvalitní zpětná vazba
Vrstevnické učení
Sebehodnocení

ZNÁMKY A FORMATIVNÍ PŘÍSTUP

Známky nejsou kvalitní zpětnou vazbou, která by jakkoliv pomáhala žákovi v učení. Jsou to jen zvyková subjektivní čísla. Klasifikační řády škol jsou plné zastaralých neměřitelných a neobjektivních kritérií, se kterými může učitel naprosto volně manipulovat, a není žádným tajemstvím (už ani mezi učiteli), že za jeden stejný test může žák od různých učitelů dostat známky v celé škále 1 - 5. To znamená, že známky dítěte záleží z velké míry na učiteli a na jeho zcela subjektivním vnímání kritérií. Do konečné známky na vysvědčení se pak může přidat a schovat ledasco - nálada a emoce učitele, známky za "poslušnost", snahu, přístup k učení a aktivitu, nebo také neoprávněné pětky za opisování a zapomínání pomůcek, zápisky a úpravu sešitu, či hodnocené domácí úkoly, o kterých není známo, kdo je ve skutečnosti vypracoval.

Sečteno a podtrženo: Jediná známka, která může mít smysl, je ta, kterou si dá žák sám. Každý má totiž v sobě nastavené vlastní cíle, měřítka a kritéria, podle kterých dokáže své učení nejlépe posoudit.

DALŠÍ ZDROJE K TÉMATU