VÍTE, ŽE

Učitel Ti může otevřít dveře, ale vstoupit do nich musíš sám. Každý z nás tak má svobodu do otevřených dveří vejít, či zůstat před nimi.

Jen na vysvětlenou: Učitelé mohou mít významný vliv na vzdělávání žáků, nicméně pánem vlastního učení je vždy žák. Je tak důležité rozlišovat mezi zodpovědností učitele za proces výuky a jeho vlivem na samotné výsledky učení. Učitel má primární zodpovědnost za vytváření vhodných podmínek k učení a poskytování příležitostí k tomu, aby se žáci mohli učit a rozvíjet podle svých potřeb. Není však v učitelových silách někoho nutit k přijímání znalostí. Ve školním prostředí by měl být naopak kladen důraz na dobrovolnost a podporu svobodného rozhodování žáků. Donucovací techniky, ať už je to hrozba trestu nebo slib odměny, narušují bezpečné klima a vedou ke strachu, nezdravé soutěživosti a poslušnosti.

Zkrátka a jednoduše, i když učitel vytvoří optimální podmínky pro to, aby se každý žák mohl učit, konečný výsledek závisí na samotném žákovi. Pokud se žák rozhodne něco se nenaučit, učitel s tím nic nenadělá, i kdyby se rozkrájel. Znalosti nikomu do hlavy prostě nevtluče. A to je ten důvod, proč nemůže být zodpovědný za výsledek učení žáka.

Celé toto pojednání má i přesah do mnohem důležitější oblasti. Dobrovolnost, svobodný výběr a možnost říci NE, a to i učiteli, je nesmírně důležitou podmínkou pro zdravý vývoj dítěte. Pokud tuto možnost dítě nemá a je nuceno k poslušnosti (protože autorita), je to velmi nebezpečné pro jeho další život. V budoucnu se pak může snadno stát, že bude poslouchat nevhodné "autority" v domnění, že je to tak správně. A nemusí to být jen nějaký zvrhlík s bonbony v parku…

Zákonná opora: § 22b) školského zákona.