Víte, že

Vnímání "hodnoty" známky je zcela individuální a čistě subjektivní záležitostí. Dalo by se říci, že známkování je jedna velká subjektivní hra učitele.

Jen na vysvětlenou: Při hodnocení známkou se učitel musí řídit klasifikačním řádem své školy a podle něho dávat známky. Takže například v matematice, češtině nebo angličtině žák jedné nejmenované školy dostane trojku, když: "... má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení si požadovaných poznatků, faktů, pojmů, definic a zákonitostí nepodstatné mezery. Při vykonávání požadovaných intelektuálních a motorických činností projevuje nedostatky a v uplatňování osvojených poznatků a dovedností se dopouští chyb. Jeho myšlení je vcelku správné, ale málo tvořivé, v jeho logice se vyskytují chyby."

V souvislosti s těmito kritérii se ovšem zcela logicky nabízejí následující otázky: Jak se pozná nepodstatná mezera? Jaká je měřitelná definice nedostatku? Který nedostatek je menší a který větší? Kdo a podle čeho to určuje? Podle čeho učitel určí, zda je myšlení žáka vcelku správné, ale málo tvořivé? Jak se vůbec pozná míra tvořivosti? Kolika chyb v logice se může žák dopustit? A co když se vyskytují chyby v logice učitele? Jak se vůbec dá posoudit chyba v logice? Je více než zřejmé, že tato kritéria si každý může vyložit zcela po svém - učitel, dítě i rodič. Proto můžeme s klidným srdcem známky bagatelizovat.

Doporučuji nahlédnout do klasifikačního řádu školy, kterou navštěvuje vaše dítě - třeba zjistíte, že i jejich kritéria pro známky jsou neprůhledná, neměřitelná a zcela závislá na subjektivním pojetí učitele. 

zákonná opora: § 14-16 vyhlášky č. 48/2005 Sb.