ZNÁMKA JE ŠKŮDCE
Škodí dětem i jejich učení
OD RADOSTI KE STRACHU ZE SELHÁNÍ
👉 Dítě přichází do školy zvídavé, otevřené a plné chuti objevovat svět. Brzy však zjistí, že důležité není, co se naučilo, ale jakou za to dostane známku. Známka se stává cílem sama o sobě – učíme se "na jedničku". "Motivační jedničky" v první třídě mohou působit mile a povzbudivě. Ale je to jen iluze. Postupem času se to, co dřív byla pochvala, mění v tlak. Děti se cítí nespravedlivě hodnocené, trestané, zklamané. Strach z chyb postupně vytlačuje radost z objevování. A tam, kde vládne strach, mizí odvaha i zvídavost. Známky tak nahrazují smysl samotného učení.
Klam odměny
Může vám to připomínat marketingově "vychytaný" způsob učení se cizích jazyků v nějaké aplikaci. Každý den plní uživatelé úkoly, sbírají body, hvězdičky a odměny. Dokud systém běží, motivace je vysoká. Ale jakmile přijdou o svůj "streak", přichází frustrace a ztráta motivace. Už netáhne samotné poznání, ale spíše frustrace ze ztráty odměny. No a přesně takto působí i známky, hvězdičky, smajlíci či diamanty, které děti dostávají ve škole.
POHŘBENÍ ZVÍDAVOSTI
👉 Známky představují formu vnější motivace – fungují na principu "cukru a biče", tedy odměny a trestu. Dítě se učí, aby získalo jedničku, nebo aby se vyhnulo špatné známce. Na první pohled to může působit jako účinný způsob, jak děti "motivovat". Ve skutečnosti jde však o formu nátlaku a manipulace, který řídí chování dětí. A právě tím se pomalu, ale jistě vytrácí to nejcennější – přirozená motivace poznávat a objevovat nové věci, zkrátka - učit se. Akorát, že smyslem školy je právě to učení, ne sbírání známek.
NÁLEPKY, KTERÉ BOLÍ
👉 Známky se snadno mění v nálepky. A ty se lepí hluboko pod kůži. Dítě, které dostává horší známky, ztrácí víru ve své schopnosti. Dítě s jedničkami se naopak bojí, že o svou jedinečnou "identitu" přijde. V obou případech známky oslabují zdravé sebevědomí a brání přirozenému rozvoji.
SOUTĚŽ MÍSTO SPOLUPRÁCE
👉 Známky svádí ke srovnávání – kdo je lepší, kdo horší. Dělí děti na vítěze a poražené a staví je proti sobě. Ničí tak bezpečné klima ve třídě a podporují rivalitu místo spolupráce. A to, co by mělo být prostorem pro růst, se mění v závod o čísla. A to už od první třídy. Škola ale není olympiáda a každé dítě je jiné – učí se vlastním tempem, potřebuje jinou míru podpory a rozvíjí se svou vlastní cestou.
Známky sice mohou krátkodobě zvýšit výkon, dlouhodobě však ničí dětskou duši, radost z učení, zvídavost a chuť přicházet s vlastními nápady.