"Nejzlobivější" třída?

Dcera chodí na osmileté gymnázium. Jejich třída má pověst té nejzlobivější. Když je ale vidím pohromadě, nezdá se mi to možné. Vzali jsme jednou na společný rodinný výlet i toho údajného největšího zlobivce a připadal mi docela normální. 

Vidím to tak, že se v jejich třídě sešlo zkrátka 20 vyhraněných naprosto originálních kreativních osobností. Jsou sví a mají být po kom. Už na první třídní schůzce jsem byla mile překvapena, že tam nesedí žádné kývající hlavy, ale rodiče, kteří chtějí diskutovat, navrhují změny, požadují zlepšení i po škole… Paní třídní z toho byla v šoku, já odcházela nadšená, že je mé dítě ve společnosti vrstevníků vychovávaných lidmi, kteří se nebojí ozvat. Jak roky jdou, naše třída je stále ta nejhorší, nejhlučnější, otravná. 

Letos, tj. v tercii, ale došlo ke změně. Máme nového třídního učitele. Na schůzce jsme čekali tradiční lament na téma nezvladatelnosti našich výrostků, ale ten se nekonal. Pan učitel nám nadšeně sdělil, že je to nejlepší třída, kterou kdy učil a že si je rád vezme na starost až do maturity. Rádi diskutují, klidně se pohádají s vyučujícím, přicházejí s bláznivými nápady. Je pravda, že jsou o přestávkách hlučnější než jiní studenti, ale prý to považuje za akustický klam a subjektivní pocity nervózních kolegyň, jejichž kabinety bezprostředně s touto třídou sousedí a to že se s panem ředitelem rozhodli vyřešit jednou pro vždy. Od příštího roku se naše třída stěhuje vedle ředitelny, tam už si na jejich hlučnost nikdo stěžovat nebude. 

Pan třídní prostě pochopil, jaké poklady dostal na starost a nehodlá prý kazit jejich nadšení ze života neustálým okřikováním. O hodině jsou prý pozorní, soustředění, aktivní a o přestávkách se holt potřebují trochu proskočit. Chápe, že jejich neustálá touha o všem diskutovat může některé kolegyně obtěžovat, ale on to tak nevidí. Prý zadal stejnou písemnou práci z občanské nauky jim a o 4 roky starším studentům. Starší děti (vlastně již dospělí) jen odcitovaly učebnici. Práce naší třídy dopadla prý mnohem lépe, byla plná nápadů, postřehů, vlastních názorů. Já to tedy jako rodič tušila, ale jsem ráda, že máme skvělého třídního, který toto v dětech objevuje a podporuje. Samo nebe nám ho poslalo. Jsem zvědavá, jak je jako nové sousedy bude vnímat pan ředitel, ale věřím, že si je taky zamiluje.