Respektující komunikace je základem dobrých a harmonických mezilidských vztahů. Pokud chceme mít harmonické vztahy a pozitivní sociální interakce, je nutné vyhnout se manipulaci, ohrožování a ubližování druhým. Možná si teď řeknete: "To je přece samozřejmé, vždyť nechci nikomu ubližovat." Jenže většina z nás má v sobě hluboce zakořeněné mocenské a manipulativní vzorce (= vztahové agrese), které jsme převzali od různých více či méně důležitých lidí v průběhu našeho života. Často je používáme nevědomky, a tím nechtěně vytváříme tlak a pocit ohrožení, který spouští obranné reakce a oslabuje důvěru ve vztazích.

Když komunikace ubližuje

I když to nechceme, naše slova a chování mohou druhé zabolet. Někdy stačí maličkost: nevyžádaná rada, ironický komentář nepatrně zvýšený tón hlasu nebo drobná poznámka, která zní "nevinně". To, čeho si v naší komunikaci leckdy ani nevšimneme, může druhý vnímat jako tlak nebo ohrožení. Tento jev platí ve všech vztazích – jak s dětmi, tak s dospělými – a může se projevit různými způsoby: nervozitou, odtažitostí, pasivní agresivitou nebo zpětným útokem a výbuchem vzteku.

Vztahové agrese – všichni je známe a mnozí jsme je sami zažili na vlastní kůži

Vztahové agrese jsou útočné, zraňující vzorce chování, které ničí vztahy, snižují (sebe)důvěru a nechávají nás v pocitu nejistoty a bezmoci. Patří sem například:

• Křik a zvyšování hlasu ➜ "Tohle už jsme probírali! Proč to pořád děláš jinak."
• Kritika a generalizace ➜ "Ty vždycky..."; "Vaše dítě nikdy..."
• Příkazy a zákazy ➜ "Nesmíš..."; "Musíš..."
• Zlehčování ➜ "Ale prosím tě, vždyť to nic není."
• Ironie a sarkasmus ➜ "Jasně, protože vy vždycky víte všechno nejlíp."; "To je zas geniální nápad."
• Urážky a ponižování ➜ "Asi nechápete, jak to tady chodí.", "To ani pochopit nemůžeš, i kdyby ses snažil."
• Nevyžádané rady ➜ "Měl bys...", "Jak chceš, já bych to ale udělal jinak."
• Moralizování a poučování ➜ "Jste jediní, kteří mají problém. Asi by bylo lepší, kdybyste ..."
• Proroctví a věštění ➜ "Takhle z tebe nic nebude.", "Takhle se na střední školu nedostane."
• Řečnické otázky ➜ "Jsi normální?", "Ty to asi nechceš udělat správně, viď?"
• Vyhrožování ➜ "Ještě jednou, a ...", "Tohle je poslední varování.", "Pokud nebudete spolupracovat, tak ..."
• Citové vydírání ➜ "Budu moc smutná, když...", "Tak to jsi mě tedy zklamal."
• Výčitky a obviňování ➜ "Kvůli tobě...", "Je tvoje chyba, že..."
• Nálepkování a posuzování ➜ "Problémové dítě.", "Problémový rodič.", "Je to lajdák."
• Srovnávání a dávání za vzor ➜ "Ostatní už...", "Podívej se na spolužáky, jak jim to hezky jde."

Důležité je také říci, že "slušná" komunikace ještě neznamená komunikaci nenásilnou. I zdvořilá slova mohou být vysoce manipulativní, útočná nebo ponižující.