Sebehodnocení

Nejsmysluplnější formou hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání je sebehodnocení. Každý totiž nejlépe ví, jak na tom se svým učením je. I dítě má jedinečný přehled o svých silných a slabých stránkách a dokáže se samo rozhodnout, v jakých oblastech se chce zlepšovat a růst. Umí si stanovit cíle, které odpovídají jeho zájmům a potřebám, a aktivně vyhledávat informace a zdroje, které mu pomohou těchto cílů dosáhnout. Stačí mu k tomu poskytnout vhodné příležitosti, potřebnou podporu a důvěru.

Sebehodnocení dětí nám poskytuje cennou zpětnou vazbu a umožňuje nám lépe pochopit jejich učení, individuální pokroky a potřeby. Během hodiny děti přirozeně vyhodnocují, co jim jde, čemu rozumí a co je zaujalo, stejně jako kde narazily na obtíže nebo něco nepochopily. O těchto svých vnitřních procesech nám dávají okamžitou zpětnou vazbu prostřednictvím mimiky, gest nebo otázek, které kladou. 

Sebehodnocení se běžně děje zcela přirozeně. Pokud ho chceme cíleně zaměřit, můžeme ho podpořit otevřenými otázkami, nedokončenými větami nebo prostřednictvím kritérií a k nim přiřazených škál. Ty mohou obsahovat smajlíky, číselné řady, sebehodnotící výroky nebo mohou být ve formě všelijakých tvarů (obdélník, hora, strom, mrakodrap, džbán), do kterých si dítě podle svého uvážení zaznamená míru osvojení. 

Sebehodnotící výroky mohou být například tyto:

• umím - neumím

• zvládám - částečně zvládám - nezvládám

• daří se mi - pracuji na tom - nedaří se mi

• dokáži vždy - většinou dokáži - většinou nedokáži - nedokáži

• zvládám bez pomoci - zvládám s občasnou pomocí - zvládám jen s pomocí - nezvládám

• vždy - téměř vždy - někdy - téměř nikdy - nikdy

• zvládám s jistotou - skoro zvládám - zvládám s určitými obtížemi - skoro nezvládám - vůbec nezvládám

Cílem není, aby všechny děti dosáhly stoprocentní úspěšnosti. Klíčové je, aby každé dítě mělo možnost si uvědomit, kde se v rámci svého učení právě nachází, a jaké má možnosti pro další rozvoj. Toto uvědomění je nezbytné, aby se dítě mohlo rozhodnout, co skutečně chce, zda má potřebu se v určité oblasti posouvat, a pokud ano, jakými konkrétními kroky se může přiblížit ke svému cíli.

K sebehodnocení lze využívat také různé nástroje, například reflektivní karty, reflektivní listy, kriteriální tabulky, volné psaní a reflektivní eseje, mapy učebního pokroku, balanční kruhy nebo sebehodnotící dotazníky.